Zní vám dobře, že je o investice do koruny zájem? Představujete si podnikatele, jak se zbavují svých EUR, směňují je na koruny a pomáhají v Česku projektům, jež přispějí k vyšší prosperitě? Pak je tento text pro vás. Realita je totiž úplně jiná.
Ona investice do koruny je ve skutečnosti derivátová operace mezi "investorem/spekulantem" a jeho bankou, které se říká měnový forward (detaily na wikipedii zde ). V den splatnosti této operace pak banka porovná forwardový kurz s aktuálním a rozdíl vypořádá. Pokud koruna posílí, tak investorovi zaplatí a sama prodělá, pokud oslabí, tak ho naopak zinkasuje a vydělá. A to je vše. Žádné projekty, žádná prosperita, jen finanční vypořádání. Jako v kasinu. Pokud vsadíte na správnou barvu, kasírujete a kasino prodělá, jinak platíte.
Obdobné to bylo i v době intervencí. Posílení koruny po ukončení závazku se bralo za hotovou věc, což mělo za následek ohromný zájem o investici do koruny ze strany investorů/spekulantů. Nikdo ale nebyl ochoten podstoupit riziko, že na posílení koruny prodělá. Proto přišel finanční sektor s mechanismem, jak uzavřít s případnými zájemci deriváty na posílení koruny v neomezeném objemu a veškeré náklady a rizika přesunout do ČNB.
Zjednodušit se dá do následujícího schématu. Ve skutečnosti se jedná o tisíce subjektů, jejichž pozice můžeme pro názornost nahradit subjektem jedním s objemem transakce představujícím součet skutečně existujících pozic.
Ona investice do koruny je ve skutečnosti derivátová operace mezi "investorem/spekulantem" a jeho bankou, které se říká měnový forward (detaily na wikipedii zde ). V den splatnosti této operace pak banka porovná forwardový kurz s aktuálním a rozdíl vypořádá. Pokud koruna posílí, tak investorovi zaplatí a sama prodělá, pokud oslabí, tak ho naopak zinkasuje a vydělá. A to je vše. Žádné projekty, žádná prosperita, jen finanční vypořádání. Jako v kasinu. Pokud vsadíte na správnou barvu, kasírujete a kasino prodělá, jinak platíte.
Obdobné to bylo i v době intervencí. Posílení koruny po ukončení závazku se bralo za hotovou věc, což mělo za následek ohromný zájem o investici do koruny ze strany investorů/spekulantů. Nikdo ale nebyl ochoten podstoupit riziko, že na posílení koruny prodělá. Proto přišel finanční sektor s mechanismem, jak uzavřít s případnými zájemci deriváty na posílení koruny v neomezeném objemu a veškeré náklady a rizika přesunout do ČNB.
Zjednodušit se dá do následujícího schématu. Ve skutečnosti se jedná o tisíce subjektů, jejichž pozice můžeme pro názornost nahradit subjektem jedním s objemem transakce představujícím součet skutečně existujících pozic.
V modelovém příkladu spekulant uzavírá dne 1.2.2017 se zahraniční bankou forwardový obchod, že jí za 3 roky (tj. 1.2.2020) prodá 78 miliard EUR (a koupí CZK) za předem stanovený kurz. K jeho stanovení se ještě dostaneme, je to v celém procesu nesmírně důležité. V takovém objemu se ale nelze zajistit formou protiobchodu (v podstatě nikdo nechce spekulovat na pokles CZK), proto celou transakci zajistí prodejem za intervenční kurz do ČNB. Zahraniční banka si půjčí 78 mld. EUR od ECB, prodá je do ČNB za intervenční kurz 27, Zinkasovaných 2,1 bilionu CZK uloží formou repo operace do české banky, která je obratem uloží do ČNB. Jako zajištění všech repo úvěrů fungují pokladniční poukázky ČNB. Pro ČNB je výsledkem nejen nárůst devizových rezerv (v modelu jsem je zjednodušil jako úložku do ECB, v reálu je to široké portfolio), ale i nárůst úvěrů přijatých od bank. Klíčem k řešení intervenčního dědictví je odpověď na otázku, jakou sazbu má ČNB za tyto spekulační úvěry platit. ČNB má připravené sazby dvě – repo sazbu (nyní 2%) a diskontní sazbu (nyní 1%) Dne 1.2.2017 byly obě sazby nulové, ČNB tedy toto řešit nemusela, prostě neplatila nic. A nyní ke stanovení forwardového kurzu. Zprostředkující banky nebudou takové transakce dělat zadarmo, ČNB neplatila žádný úrok, bankám tak musel zaplatit spekulant ve formě forwardové ceny. Ve zmiňovaném příkladu by tak dostal kurz 26,4, přestože tehdejší aktuální intervenční kurz byl 27.
Dnešní situaci zachycuje následující schéma. Světle zeleně je znázorněno reálné předintervenční bankovnictví, tmavě zelenou pak intervenční dědictví. I měřítko zhruba odpovídá. Před intervencemi se objem repo úvěrů pohyboval kolem 0,5 bln. CZK, dnes je to 2,6 bln. CZK.
Dnes, tj. 1.2.2020 končí modelovému spekulantovi původní forward a ten řeší, zda pozici ukončí, koupí EUR, oslabí tak výrazně korunu, nebo zda si transakci protáhne a bude spekulovat dál. V tomto rozhodování je samozřejmě nejdůležitější otázka, jaké dostane od zprostředkujících bank podmínky (=forwardový kurz, detaily jeho výpočtu zde). Ty odvodí cenu od toho, kolik dostanou od ČNB zaplaceno za u ní uložené peníze. Zatímco v roce 2017 nedostaly na úrocích nic, dnes si ČNB může vybrat, zda jim zaplatí repo sazbu (2%) nebo sazbu diskontní (1%). Placení vyšší repo sazby se promítne do lepšího forwardového kurzu a motivuje tak spekulanty k prolongování svých pozic, tj. k oddálení nákupu EUR, které by přirozeně vedlo k oslabení CZK. Placení nižší diskontní sazby (případně neplacení žádné sazby) by vedlo k horším forwardovým kurzům a vedlo by k přirozenému oslabení CZK.
A kterou sazbu si ČNB vybrala, že bude za tento typ transakcí platit? Ano, je to repo sazba. Tímto mechanismem tak ČNB skutečně platí spekulantům za to, že ve spekulacích pokračují. Při sazbě 2% a objemu 2,1 bilionu CZK se jedná o částku 42 mld. CZK ročně.
Pokud jste dočetli až sem, tak vězte , že tyto mechanismy zde neuvádím samoúčelně, ale budu se na ně odkazovat v některém z následujících příspěvků, který věnuji váze úrokového diferenciálu a s ním spojených forwardových kurzů v transmisním mechanismu. Když bankovní rada hlasuje o zvyšování sazeb, tak hlasuje předevšm o tom, kolik peněz ještě do zmíněného mechanismu přisype. Každé zvýšení o 25 bodů znamená 5 mld. CZK navíc.
Pokud jste dočetli až sem, tak vězte , že tyto mechanismy zde neuvádím samoúčelně, ale budu se na ně odkazovat v některém z následujících příspěvků, který věnuji váze úrokového diferenciálu a s ním spojených forwardových kurzů v transmisním mechanismu. Když bankovní rada hlasuje o zvyšování sazeb, tak hlasuje předevšm o tom, kolik peněz ještě do zmíněného mechanismu přisype. Každé zvýšení o 25 bodů znamená 5 mld. CZK navíc.
