Okamžité řešení dnešní vysoké inflace je překvapivě snadné - KOMODITNÍ intervence

Je až s podivem, že po úspěchu s devizovými intervencemi při boji s hrozbou deflace si ČNB neporadí s příčinami současné obří inflace tj. s vysokými cenami komodit. Stačilo by současné ceny ropy, plynu nebo pšenice nějakými mimotržními operacemi zmanipulovat a je vyřešeno. Jsou to komodity, se kterými i finanční instituce běžně obchodují a to i s komoditními deriváty.

Bylo by snadné derivátem získat nyní ropu zcela ZDARMA, Např. se domluvit s největšími producenty ropy (Aramco a Rosněft) na konstrukcí - 2 roky bude ČNB dostávat ropu zcela zdarma a následně pak 8 let odebírat stejné množství ropy za trojnásobek tržní ceny. Tato konstrukce je na první pohled pro producenty ropy natolik výhodná, že ji lze uzavřít téměř okamžitě. A máme vyřešeno. Ropu zdarma přepošleme do rafinerií, okamžitě  rapidně snížíme cenu na benzinkách a máme vyřešeno.

Teď se vypořádám s rýpaly, kteří by snad pochybovali o letech 3-10, kdy by byla ČNB nucena platit nesmyslně vysoké ceny. Musíte vyjít z poučení z devizově intervenčního vývoje. Vždyť centrální banka má mandát řešit současnou inflaci, a to bez ohledu na náklady i bez ohledu na potenciálně nevýhodné transfery peněz v budoucnu. Protože v letech 3-10 by ČNB pouze přeprodala ropu za tržní cenu a zaúčtovala ztrátu. A jak byste měli vědět, ztráta ČNB je jen účetní položka, co není součástí rozpočtu a nemá tak na občany žádný dopad. A to v jakékoli výši. Aspektem, zda si nevýhodnými kontrakty na úkor ČNB arabští nebo ruští miliardáři nenapěchovali kapsy by se zabýval jen závistivý hnidopich. Na rozhodování bankovní rady takové detaily nepatří, stejně jako je nikdo neřešil a neřeší u intervencí devizových.

Obdobě můžeme postupovat i u dalších komodit. A protože nejsme nijak omezeni náklady, vždy najdeme ochotné protistrany, které nám nyní dodají jakoukoliv komoditu zdarma. Pokud by jim na kompenzaci současných nulových cen nestačil v budoucnu trojnásobek, může ČNB nabídnout deseti nebo stonásobek. Je to jedno. Budoucí ztráta ČNB je jen účetní položka, co není součástí rozpočtu.

Komoditními intervencemi se tak dá inflace okamžitě podstatně snížit a přesně naplnit mandát ČNB. A to bez jediného relevantního negativa. Vždyť případná ztráta ČNB je jen účetní položka, co není součástí rozpočtu.

Dalším výborným receptem na pokrytí případných ztrát ČNB jsou spekulace s rizikovými aktivy, např. veškeré rezervy můžeme dát do akcií. Na tom se nedá prodělat. A nebo do kryptoměn, tam se prý dá vydělat ještě víc. A kdyby se snad při nějakém poklesu cen o podstatnou část devizových rezerv přišlo a vznikla ztráta, tak už víme, že ztráta ČNB je jen účetní položka, co není součástí rozpočtu.

Doufám, že jsem to napsal dostatečně sarkasticky, aby vynikla absurdita pohádky o "účetní položce, co není..". Jen tak mimochodem, ztráta z devizových intervencí je nyní kolem 250 miliard CZK a transfer peněz spekulantům( včetně ruských a arabských miliardářů) je cca 15 miliard měsíčně. Ale kdo by se takovými nepodstatnými detaily zabýval, když je to jen účetní položka.  

Co mi na stamiliardách placených oligarchům vadí, když je jejich posílání v souladu s cílem ČNB.

"Úkolem centrální banky je pouze řízení inflace, nebereme vůbec žádný ohled na náklady měnové politiky a ani nás nezajímá, kdo na tom profituje." Tak bychom mohli shrnout současný postoj ČNB. S tímto argumentem jsem se nejednou setkal i v diskusi na téma dopadů intervencí. Není těžké spočítat a ve výsledovce ČNB následně i dohledat, kolik miliard do spekulantských rep teče. Není ani těžké si domyslet, kdo z těchto peněz nevidí ani korunu (kolik znáte svobodných matek, učitelů, uprchlíků a důchodců s FX forwardy?). Na příkladu se pokusím názorně ukázat, proč mi přijde důležité se zabývat i detaily, kdo a kolik na úkor ČNB profituje.

Předpokládejme, že by se ČNB rozhodla bojovat s hrozbou deflace tím, že operacemi na devizovém trhu za mimotržní kurzy vygeneruje ztrátu 10 miliard korun. O těchto 10 miliard by se na její účet obohatili obyvatelé, utratili je a zvedli tak celkovou poptávku a zabránili poklesu cen přesně v souladu s cíli centrální banky. Tyto peníze by banka "natiskla". Má 2 varianty:

A) Od každého občana koupí 1000 EUR v kurzu 27 a obratem je za 26 prodá. Udělá se to zápočtem, tj. každý "vydělá" 1000 CZK a ani nemusí mít EURa na vypořádání. 10mil.lidí x 1000 CZK = 10 mld CZK celkem.

B) Od nejrychlejších 10.000 subjektů (včetně firem a cizinců), kteří do ČNB pošlou 1 mil. EUR, je za 27 koupí a obratem za 26 prodá. Ti nejrychlejší (a majetní) vydělají milion CZK a musí doložit, že je během měsíce na území ČR utratili. 10.000 lidí x 1mil. CZK= 10 mld. CZK

Z makroekonomického hlediska jsou obě varianty téměř shodné. Obě zvedly celkovou spotřebu o 10 miliard korun, přispěly tak k boji s deflací a ČNB plnila svoji roli. V obou případech je rovněž nemožné přesně spočítat, jak jsme deflaci svými činy ovlivnili. 

Z pohledu účetnictví ČNB jsou naprosto totožné. Objem nakoupených a následně prodaných EUR je 10 miliard, celková ztráta je 10 miliard CZK a to je i objem emitovaných peněz.

Přestože jsou z makro pohledu obě varianty obdobné, nespravedlnost jedné z nich je do očí bijící.  Teoreticky je i varianta B otevřená všem, reálně je jen pro ty nejbohatší. Jedním pohledem na design druhé varianty nám musí bý jasné, kdo se napakuje a kdo nedostane vůbec nic.

Takhle vidím i realitu intervencí. Jen konstrukce je o něco složitější a je nám prezentována pouze varianta B. Celkový účet budeme znát, až se přebytečných rezerv zbavíme. Do té doby může ČNB stále ovlivnit, kdo a kolik vydělá/prodělá. Prvním krokem je ale přiznání, že tento "drobný detail" jako stamiliardové transfery existuje a má smysl se nad ním zamyslet. A být v budoucnu připraven na otázku "A to jste těch XXX set miliard korun, co jste na tom prodělali,  nemohli na boj s deflací využít líp, než je poslat ruským oligarchům a arabským princům?".